Kolik verzí Otčenáše vlastně známe?

15.5.2025

Kolik verzí Otčenáše najdeme v Novém zákoně? Možná nás překvapí, že nenajdeme jednu nebo dvě verze, ale dokonce… pět! Tato modlitba se nám dochovala v několika podobách. Teologové vynaložili velké úsilí, aby se dopátrali, která z těchto verzí je starší či dokonce původní. Většinou se však zapomínalo na to, že tato modlitba byla původně předávána ústně, v čase doznávala určitých změn a teprve sepsáním došlo k fixaci. Proto nikdy neexistovala písemná podoba původního znění modlitby Páně: dodnes se v liturgických tradicích Západu a Východu používají její různé verze.



1) Nejkratší verze je u Pavla: „Abba, Otče“ (Gal 4,6 a Řím 8,15).

Je nejpodstatnější, obsahuje jen volání „Abba, Otče“. Přitom Pavel upřesňuje, že toto oslovení je voláním Ducha v našich srdcích. Je zajímavé, že „Abba“ je aramejským slovem, přitom Nový zákon je v řečtině. A nejen Pavel, ale i Marek uvádějí toto aramejské slovo, které zjevně muselo hodně zapůsobit na první křesťany jako naprosto revoluční oslovení Boha.



2) Markova verze se dá rekonstruovat z pasáže o Ježíšově modlitbě v Getsemanské zahradě.

V Markovi je stejné oslovení „Abba, Otče“, ale navíc se přidávají tři invokace:
„‘Abba, Otče, tobě je všechno možné; odejmi ode mě tento kalich! Avšak ne co já chci, ale co ty chceš.’ Potom se vrátil a našel je, jak spí. Řekl Petrovi: ‘Šimone, spíš? To jsi nemohl ani jednu hodinu bdít? Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo je slabé.’“ (Mk 14,36–38)
„Tobě je všechno možné“ má jako paralelu u Matouše „jenž jsi na nebesích“ (obojí zdůrazňuje Boží svrchovanost, vyvýšenost).
„Avšak ne co já chci, ale co ty chceš“ odpovídá „buď vůle tvá“.
Konečně „modlete se, abyste nepřišli do pokušení“ má jako paralelu „neuveď nás v pokušení“.
Takže Markova verze Otčenáše by zněla:
„Abba, Otče!
Tobě je všechno možné!
Odejmi ode mě tento kalich! Avšak ne co já chci, ale co ty chceš.
Neuveď nás v pokušení.“


3) Matoušova verze (Mt 6,9–13) je nejrozvedenější a nejznámější, proto se jí budeme držet:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od Zlého.“
Starokřesťanský spis Didaché (kolem r. 100) obsahuje prakticky stejné znění, ale navíc přidává oslavné zakončení „neboť tvá je moc i sláva na věky“ a pokyn modlit se Otčenáš třikrát denně,  zřejmě po vzoru židovské praxe týkající se Amidy (Osmnácti požehnání).



4) Lukášova verze (Lk 11,2–4) je kratší, ale obsahuje všechny podstatné prosby Ježíšova učedníka.

„Otče,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Chléb náš vezdejší
dávej nám každý den.
A odpusť nám naše hříchy,
neboť i my odpouštíme každému,
kdo se proviňuje proti nám.
A neuveď nás v pokušení.“
Kromě zanedbatelných rozdílů stojí za povšimnutí, že zatímco Matouš má sedm proseb, Lukáš pouze pět (vynechává prosbu o naplnění Boží vůle a osvobození od zlého). Je skoro jisté, že Lukáš obsahuje původnější podobu modlitby, tj. krátké oslovení a menší počet proseb: liturgické texty se zpravidla postupně rozšiřovaly. Sotva si můžeme představit opačný postup, že by Lk vypustil některé části z rozšířenější formy Otčenáše. Ohledně adresátů se jednomyslně zastává, že zatímco Mt je určen pro ty, kteří se modlit umí, ale jejich modlitba je přitom ohrožena (tj. pro židokřesťany), Lk je spíš pro ty, kdo se modlit teprve učí (tj. pro pohanokřesťany).



5) Konečně je tu 17. kapitola Janova evangelia, která je teologickým výkladem Matoušovy verze.

 

Fixní modlitební formule, nebo příklad modlitby?

Pokud tedy máme až pět různých verzí, nabízí se otázka, zda Otčenáš podle podání Matoušova či Lukášova je pevně danou modlitební formulí, nebo pouze příklad, který má inspirovat naše spontánní modlitby. Ve prospěch první možnosti hovoří kompaktnost, logika celé modlitby, návaznost jednotlivých proseb. Pro druhou možnost mluví různé textové verze,  dále svědectví některých raných církevních autorů, kteří mluví o „souhrnu modlitby“:  právě proto Tertulián počítá s možností přidat vlastní prosby po Otčenáši, avšak se zřetelem na Ježíšovy příkazy (tedy i s ohledem na tuto modlitbu).

Z toho plyne, že Otčenáš je pevně danou modlitbou i vzorem modlitby, jak dosvědčují dějiny spirituality a liturgie. Má určovat náš život modlitby a celý život vůbec. Upozorňuje nás na ty momenty, kdy se naše prosby a postoje odchylují od Boží vůle. Evokuje nám, na co nemáme zapomínat. Nejen to! Připomíná nám i správné pořadí našich tužeb a proseb, jak poznamenal svatý Tomáš Akvinský (1225–1274):

„Otčenáš je nejdokonalejší ze všech modliteb…
V modlitbě Páně nejen prosíme o všechny věci,
po kterých můžeme náležitě toužit,
nýbrž i v pořadí, v němž máme po nich toužit:
takže tato modlitba učí nejen prosit,
nýbrž i řídí všechny naše náklonnosti.“

 

Z knihy:

 

Autor: Webredaktor kna   |   Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému